Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se resty nahromadí, je potřeba jim pustit žilou. Tak jak se stalo už s demonadílkou, dočkáte se čas od času i shrnujících recenzí na vícero promo nahrávek v jednom článku. Na úvod tu máme matadora MICHAELa SCHENKERa s klasickou rockovou deskou, jeden dávný bojovný DOOMSWORD s otupělým ostřím, trochu popíku v podání JIMa PETERIKa a dva melodické spíše projekty - FATAL FORCE a společnou desku ANDERSEN/LAINE/READMAN. Pojďme na to:
FATAL FORCE - Fatal Force (MTM MUSIC/SPV 2006)
Nálepka na papírovém obalu sice kapelu řadí do hardrockové škatulky, ale v případě FATAL FORCE bychom měli rozhodně ještě přihodit špetku klasického heavy metalu. Co se zpočátku může zdát jako docela zajímavý mix (dejme tomu) starých RAINBOW s trochou právě toho těžkého železářství (úvodní „Caveman“) postupně bohužel tíhne čím dál víc k obyčejnému heavy-rockovému průměru, navíc když i jinak výborný zpěvák Mats Levén (ex-AT VANCE, Y.MALMSTEEN aj.) to s tou četností výšek přece jen občas přehání (balada „Far Away“ kupříkladu). Jistě, najdeme docela zajímavé kousky, za všechny třeba vkusné retro v „Out Of Fuel“, stadiónový refrén v „Insanity“ nebo vyklidněnou „Only One“, kde si Levén skutečně vyhrál, ale přece jen, není to nic, co by tu už nebylo milionkrát před tím. [5,0/10]
www.mtm-music.com
JIM PETERIK - Above The Storm (Frontiers Records 2006)
Na počiny z Frontiers records začínám být alergický. Možná jen nemám štěstí, ale drtivá většina nahrávek, kterou tihle Taliáni tak urputně chrlí do světa a kterou jsem měl tu čest slyšet, je v lepším případě úsměvná. A v horším? Vážně to chcete slyšet? Jim Peterik a poměrně velká skupina jeho doprovodu se zpočátku řadí úplně jinam. Naprosto profesorsky zmáknutá instrumentace, chlapácky zabarvený hlas s nezbytným doprovodem sboristek, a tak trochu keltsky postavený motiv úvodní „Live Life“ vypadají hodně nadějně. Jenže, jak už asi tušíte, nevydrží to. Ne že by snad muzikanti polevili v nastoleném trendu, to jen materiál nám jaksi čím dál víc sládne, táhne se a začíná lepit. Najednou zjistíte, že taková titulní skladba může běžet v jakémkoliv čase na sebekomerčnější rozhlasové stanici a nikdo se nad tím nepozastaví a na světě je dilema jako hrom. Nic proti dobře udělanému popíku, jen mám takový pocit, že krom příjemného poslechu při dalších činnostech toho příliš nenabídne. Nevím proč se mi při poslechu „Above The Storm“ vždycky vybaví ta idiotská reklama na jakési rádio, kde někdo „moudrý“ vymyslel „geniální“ slogan: „Nezastavíš pop-rock“. Zaručuji, že v případě JIMa PETERIKa zastavíte obé, jen co bys řekl švec, stačí zmačknout tlačítko STOP, ale pokud snad zrovna hledáte vhodnou kulisu pro žehlení, štrikování, vaření nebo jinou „Mildalibou“ prácičku, máte v Jimovi poměrně žhavého kandidáta. [4,0/10]
www.jimpeterik.com
DOOMSWORD - Let Battle Commence (Dragonheart/SPV 2003)
„Bitevní pláně, dálko mých let, vy ste bejvály, můj celý svět...“ Italští DOOMSWORD jsou takoví. Začnou falešnou brnkačkou a duch BATHORY je opět mezi námi. K jeho oživení používají taktéž epesní klávesové rejstříky a stopáž skladeb, za kterou by se mělo věšet do průvanu. Navíc, když na tu ukrutnou délku vystačí zhruba se dvěma nápady. Narozdíl od krvežíznivé hraběnky však úplně jinak pracují v pasážích s vyšťavenými kytarami. Pravda, demozvouček jak ze soundblasteru jim nikdo neodpáře, ale hoši se alespoň snaží tu uspávanou drobet oživit. Že se jim to nedaří, je věc jiná a výsledku nepřidá ani příšerný melodický vokál. „Pohani všech zemí, spojte se! Hrrr na draka, nebo alespoň hybaj do drakkarů, holoto (jen mne to, proboha živého, nenuťte poslouchat)!“ [2,5/10]
www.truemetal.org/doomsword
ANDERSEN LAINE READMAN - Three (Frontiers Records 2006)
V případě, že znáte domovskou základnu ROYAL HUNT, asi nebude třeba sáhodlouze vysvětlovat, jaké hudby se lze od „svaté“ Trojice pod taktovkou multiinstrumentalisty Andrého Andersena nadít. Jistě, je to melodický rock-metal s hodně vytaženou černobílou klávesovou vozbou, tu více připepřený v sólové kytaře, především však se srdcedrásajícími pěveckými výkony. Jak Paul Laine, tak David Readman jsou pochopitelně muži se zlatem v hrdle a dokazují to na střídačku ve všech deseti kouscích. Zase je to jako na houpačce podobných alb, kousek MALMSTEENa („Tell Me Your Lies“), maličko RAINBOW („Dust To Dust“), nebo třeba ždibíček BON JOVI („The Way It Goes“), poslužte si, jak je libo. Kladem jsou rozhodně, krom již zmíněných hrdelních dynamitů, většinou dosti vyvedené melodie a poměrně rozumné dávkování patosem kláves (což se jinak Andersenovi ne vždy daří), čili zápach tancovačky téměř necítit. Pravda, deska by si zasloužila mnohem lepší zvukové balení (hlavně větší hutnost v kytarách), ale i na to už jsme si u pána s příjmením vypravěče morbidních pohádek zvykli. Cože? Vydali to Frontiers Records? Docela příjemné překvapení, ale jestli čekáte pecku mezi oči, musíte jinam. [6,5/10]
www.frontiers.it
MICHAEL SCHENKER GROUP - Tales Of Rock´n´Roll - 25 Years Celebration (Armageddon Music 2006)
Kde jsou ty časy, kdy po boku německého kytarového hrdiny pevně hlasivky napínal Robin McAuley a pan kapelník s ním byl tak spokojen, že zkratku MSG vysvětloval jako McAuley Schenker Group? Dávno pryč, v názvu už drahný čas trůní zase jen samotný Michael, i když... v podobě oslavného novinkového CD se Robinova hlasu znovu dočkáme. A nejen jeho, pozvání totiž přijala i další velká pěvecká jména, která si školou pana bratra hlavního Škorpíka prošla (Barden, Bonnet, Sundin, Logan, Keeling). Představení současného finského zpěváka Jari Tiura je samozřejmostí. A jaké že jsou jejich společné rock´n´rollové příběhy? No, hodně old school, jak už název napovídá. Pochopitelně létajícímu V-Michaelovi je v pohodě uvěříte, vyslechnete něco příjemných rockových skladeb ozdobených trochou toho hrdinského kytarového čarování a velkých hlasů. Po požití se sice nedostavuje nirvána, ale rozhodně zůstává spíše příjemná malátnost. [6,0/10]
www.michaelschenker.de
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
